Statkářský syn Hun je příslušníkem vrstvy, která v nové společenské situaci v Koreji rozvrácené válkou začíná být likvidována. Dosavadní vztahy - tradiční věrnost rolníků k majitelům půdy - se rozpadají, Hun je sice vyděšen nejistotou nových poměrů, ale na starém pořádku ani na svém majetku nelpí a přes fyzickou slabost má dostatek morálních sil, takže dosud zcela neobvyklé výbuchy nenávisti vesničanů je schopen jednak pochopit a jednak přežít. Jeho život v nelehkém období prosvětluje oddaná láska jeho služebné. V textu se projevuje tradiční korejská zdrženlivost ve vyjadřování citů - hrdinové často víc sdělí tím, co zamlčí, než tím, co řeknou, autor však umí vhlédnout do jejich vnitřního světa a v sugestivní zkratce jej vystihnout.

Když přijmeme pro Evropana trochu odlišnou formu, poněkud doslovnou a důkladnou, přečteme si laskavý příběh oslavující humanismus a lidskou svobodu.