Esejisticky pojatá kniha, věnovaná problematice utváření českého národního vědomí v období pozdního středověku, tzn. od konce 13. století až do poloviny 15. století. Tato v české historiografii jedinečná práce odkrývá velké téma, jež bylo historikům po generace zcela neznámé, a vnáší zcela netušené pohledy na vzdálený středověk. Na základě zevrubného rozboru dobových pramenů F. Šmahel v českém středověkém nacionalismu odhaluje prvky nacionalismu moderního – sebeidentifikaci národa na jazykovém principu, xenofobní protiněmecké uvažování, zemský patriotismus, uvědomělé vytváření národnostně vyhraněného politického národa, který původně tvořila pouze šlechta a postupně se k ní přiřadilo i měšťanstvo. Podle autora se princip středověkého národního vědomí v českém prostředí rodí na konci 13. století, ve století následujícím postupně zesiluje, získává nové dimenze a svého vrcholu dosahuje v souvislosti s rozvojem české reformace a s výbuchem husitské revoluce. Tento Šmahelův esej představuje myšlenkově a interpretačně mistrovské historické dílo.