Byl už zase podzim ale Slunce, to nedbá: Netrap se, člověče! Vy všichni tam dole jste vojáci Kristovi a ty chceš, abych tě soudilo ale to mně není dáno! Já vám jen svítím na cestu, domníval jsem se slyšet, svítím stejně na dobré i zlé, víš? A ty se netřes, pokračovala ta závratná záře nedbej na odsudky tady na zemi, na soudy, křivdy, opovržení a nezájem nadutých samozvanců! Hleděl jsem do toho světla a říkal si, že Slunce zřejmě znalo Shakespeara anebo samo je Shakespeare? Najednou mi povídá: Tebe bude soudit Bůh. A stoupalo dál svou cestou po obloze a já se dopotácel do údolí a začal s přípravou na věčnost. Dlouho jsem šel! V ulicích v kotlině se už zvolna rozprostíral soumrak, první světla v hlubokých oknech za... Jan Saudek z knihy Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec.