Jsou dva pohledy na sv. Terezii z Lisieux. Ten první vidí typickou zbožnost a spiritualitu 19. století, mnohdy připomínající kabinet katolických kuriozit, plnou sošek, svatých obrázků, umělých kytek a zasněných psaníček kreslených do památníků jejích čtyř rodných sester. Ten druhý pohled vyžaduje ponor a filtr času, které odstraní všechny titěrnosti a zaměří se na to podstatné: na Tereziinu důvěru v Boha, která vychází z čistého pramene evangelia, z duchovní geniality dítěte, které se o Vánocích 1886 přes noc stalo dospělou, zralou křesťankou. Kniha zkušeného autora spirituální literatury hovoří jak o vnějších, tak i vnitřních podmínkách její proměny a také o tom, proč je spiritualita této křehké a neduživé karmelitky, jež jako řeholnice žila skryta v kontemplativním klášteře v Lisieux pouhých devět let, stále aktuálnější. Je v ní řeč o růžích, které se už 150 let od jejího narození rozvíjejí jedna po druhé, a o bezprostřednosti důvěry, jež je něčím mnohem víc než víra. Knihu provázejí básně Miloše Doležala.

Zdeněk Jančařík je salesián, kněz a autor spirituální literatury. V Portále vyšly jeho knihy Plátno z Turína, Miláček Páně, Žena ať v církvi promluví nebo Čerstvá voda pro duši a knižní rozhovor s Ludmilou Javorovou Ty jsi kněz navěky.