KNIHA BÁZEŇ A CHVĚNÍ SI BERE NÁZEV Z NOVOZÁKONNÍCH EPIŠTOL. Kierkegaard se snaží pochopit úzkost, jakou musel cítit Abrahám, když ho Bůh vyzval, aby obětoval svého syna Izáka. Posledním stadiem před dosažením víry je podle autora stav nekonečné rezignace a odhodlání vzdát se všeho, co by člověk upřednostňoval před Bohem. Nemoc k smrti pojednává o zoufalství, které Kierkegaard z křesťanského pohledu označuje za hřích, i když psychologicky ho chápe. Název odkazuje na příběh vzkříšeného Lazara. Autor rozebírá různé podoby zoufalství, které se vztahují k tomu, jak člověk dokáže přijmout vlastní konečnost (fyzickou složku) či nekonečnost (duchovní složku). Oba spisy vznikly ve 40. letech 19. století a dodnes zůstávají významné jak v rámci autorova díla, tak v kontextu existenciální filozofie a psychologie.Kierkegaard je pokládán za zakladatele křesťanské a existenciální psychologie a pro jeho styl je typické metaforické, poetické vyjadřování. Zaznívá od něj silná kritika vůči Hegelově filozofii, stejně jako vůči formálnosti tehdejší církve. Soustředí se na konkrétní lidské prožívání a staví nutnost osobní volby do protikladu k abstraktnímu myšlení.