Čtyřikrát se ve světových dějinách stalo, že se bez patrných příprav náhle zrodil nový životní řád vyrůstající z přesně vymezeného světonázoru. Základy, na nichž se mohl zbudovat pevný systém, vznikly rychle. Opačným extrémem jsou systémy, které - jako nacionální socialismus - směřovaly k rychlému krachu. Někde uprostřed stojí ruští revoluční socialisté, kteří to dotáhli k zhruba šedesátileté existenci zavrhované menšiny a poté ke zhruba šedesátiletému mocenskému období. To už je v rychle žijící moderní době hodně. Ale ve srovnání se čtyřmi předchozími životními řády, které si podivuhodně rychle našly jasnou cestu, je to málo. Z čeho v těchto čtyřech případech pramení existence, jež trvá dodnes? A co v pátém případě, který s ostatními spojuje mnoho strukturálních znaků, zapříčinilo značně dlouhou, ale časově omezenou existenci?