Liberální demokracie je na počátku 21. stoletá údajně v krizi - politické, hospodářské, krizi důvěry, krizi reprezentace, krizi konstitucionalismu, krizi sebedůvěry. Existuje nějaká cesta ven? Nebo kam to vlastně liberální demokracie míří? Političtí filosofové a filosofky se domnívají, že právě jejich disciplína dokáže nejen formulovat patřičné správné otázky, ale také nabídnout konstruktivní odpovědi - i proto, že období závažných proměn a krizí byla v lidských dějinách vždy doprovázena vrcholnými výkony politického filosofování. Na tomto pozadí autorský tým z Katedry politologie FSS MU v Brně prozkoumává některé nejvýznamnější odborné diskuse, které v soudobé politické filosofii probíhají a které se týkají životaschopnosti liberální demokracie jakožto doposud dominantního modelu vládnutí. Kniha jako celek i jednotlivé kapitoly přitom oslovují jak širší odbornou veřejnost, pro niž může sloužit jako podnět k výzkumným snahám. Neméně významnou skupinu adresátů však tvoří i studenti a studentky politických věd, filosofie a dalších společenskovědních a humanitních oborů, jimž kniha nabízí pokročilý úvod do klíčových problémů současné politické filosofie. Co to vlastně znamená, když se řekne liberální demokracie? A co obnáší snaha tuto verzi demokracie překročit směrem k variantám deliberativním, populistickým, agonistickým a dalším? Máme se obávat neznámého, nebo nedočkavě vyhlížet nový věk demokracie? Ve dvanácti kapitolách - věnovaných mimo jiné logice politické reprezentace, vztahu demokracie a lidských práv, utopismu a realismu v politickém myšlení nebo konstitucionalistické obhajobě populismu - vyzývají Dufek, Baroš a kol. k zahájení debat, které v českém prostředí dosud příliš nezaznívají.