Kniha Sobí lidé vás zavede mezi Eveny na nejchladnější obydlené místo naší planety – do Verchojanského pohoří v západním Jakutsku v Ruské federaci. Evenové by tam ani ve 21. století nemohli žít bez svých čtyřnohých společníků – sobů. Tato pozoruhodná zvířata v symbiotickém vztahu s člověkem sdílejí své dokonalé přizpůsobení těmto extrémně drsným podmínkám. Jako tažná a jízdní zvířata a jako soumaři zajišťují dopravu lidí i věcí. Svým mlékem, masem, kožešinou a parohy Eveny krmí, šatí a zajišťují jim příjem peněz. Autor knihy Piers Vitebsky jde ovšem v porozumění této symbióze mnohem dál, když do hloubky sleduje další aspekty vztahu Evenů a jejich sobů. Poodhaluje význam sobů ve snění a metaforických vyjádřeních vztahů mezi lidmi, jejich roli zrcadla, dvojníka-dubléra i oběti a také cháronovský úkol dopravy evenských duší na onen svět – odtud zřejmě fascinující asociace soba a letu, která celou knihu uvozuje. Sobí lidé jsou velice čtivě napsanou etnografií zručně balancující na pomezí odborné a populárně naučné literatury. Kniha je napsána jako svižně plynoucí příběh a současně v ní nechybějí odkazy standardní pro odbornou monografii, které jsou umístěny do rozsáhlého poznámkového aparátu na konci knihy. Je tedy na každém, jak bude číst. Lze se jen nechat unášet proudem děje, nebo průběžně odbočovat k doplňujícím informacím v poznámkách. (z doslovu Luďka Brože) Piers Vitebsky je vedoucím sociálněvědní sekce Scottova polárnického ústavu Cambridgeské univerzity. Původně byl specialistou na kmenová společenství Indie, především jazyk a kulturu národa Sora. V osmdesátých letech minulého století se rozhodl rozšířit své etnografické obzory a uskutečnit výzkum mezi původními obyvateli Sibiře, odkud se tunguzské slovo šaman (šamán) rozšířilo do světové slovní zásoby. Vitebského dlouhodobá snaha dostat se jako etnograf na sovětskou Sibiř byla na konci osmdesátých let korunována úspěchem a Vitebsky se stal jedním z nemnoha západních sociálních/kulturních antropologů, kterým se to v éře Sovětského svazu podařilo. Jeho kniha Sobí lidé se brzy po svém vydání v roce 25 stala bestsellerem, v roce 26 získala Kiriyama Prize pro literaturu faktu, v roce 27 pak obdržela čestné uznání v rámci ceny Victora Turnera. Přeložila Gisela Kubrichtová.