Rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 je všeobecně známým historickým faktem. Mnohem méně už je známo, že o pouhé čtyři roky později se připravovalo rakousko-české vyrovnání. Podkladem pro ně měly být především tzv. fundamentální články, koncipované zvláštním výborem českého zemského sněmu. Nad touto akcí držel ochrannou ruku sám císař František Josef I., který se domníval, že po vyrovnání s Uhry bude třeba udělat nějaké ústupky také Čechům. Politický odpor proti fundamentálkám byl však v obou polovinách říše tak silný, že se vyrovnání nakonec neuskutečnilo. Autor, který se mj. významně podílel na projektu Velkých dějin zemí Koruny české, se nezabývá pouze vyrovnávací akcí samotnou, ale líčí též postupnou demontáž českého státu, k níž po bitvě na Bílé hoře docházelo. Zdůrazňuje, že navzdory neúspěchu fundamentálních článků následně v české politické veřejnosti už trvale zakotvilo přesvědčení, že Češi mají na svůj (zatím jen autonomní) stát nezpochybnitelné právo.