Freud nikdy nenapsal skutečnou učebnici psychoanalýzy. A tak se tomuto účelu nejvíc blíží jeho přednášky. Jejich první řadu přednesl mezi lety 1915 a 1917 v posluchárně Vídeňské psychiatrické kliniky tak, aby je pochopili i posluchači bez hlubšího psychiatrického vzdělání. Jeho způsob podání je živý a projevuje se v něm Freudova schopnost didaktického myšlení. Stavba přednášek vychází z toho, co je každému bezprostředně známo z vlastních prožitků. Tématem jsou tři klasické oblasti psychoanalytického zkoumání: chybné úkony, sny a neurotické symptomy. Přednášky jsou skvělým přehledem poznatků tzv. překladatelského období psychoanalýzy. Freud na tento projekt navázal v Nové řadě přednášek k úvodu do psychoanalýzy z roku 1933, ačkoli tato řada už nikdy před posluchači přednesena nebyla. Freud zde své poznatky reviduje a doplňuje a představuje mimo jiné strukturální model psychiky. Jedná se o nejpřekládanější Freudovo dílo, které dodnes patří k povinným textům všech výukových psychoanalytických institutů o ideální úvod k poznání psychoanalýzy, jak jej může podat jen jeho tvůrce sám.