Autor nastoupil rovnou ze školy, ve věku 18 let, nanejkrvavější úsek Leningradské a Volchovské fronty. Jakovoják Rudé armády došel až do Berlína. Zázrakem zůstalna živu. Svoje vzpomínky na válku napsal proto, aby seosvobodil od strašných zážitků. Nepočítal s tím, že je budeněkdy publikovat, a tak zůstaly 30 let v jeho pracovnímstole. Byly publikovány až na naléhání spolubojovníků,v dobách relativního tání politického napětí v sovětskéspolečnosti.Čtenář v nich nenajde ani lehké čtivo, ani hurá-vlastenecké popisy bojů. Obsahem je výpověď o skutečnépodobě války na východní frontě, o které oficiálnípublikace, ale i nedávné ruské životopisy mlčí. Nad stránkami této knihy mrazí – takotevřená výpověď o drastických činech na obou stranách fronty nemá obdoby.Po válce a po studiích se N. N. Nikulin stal odborným pracovníkem Ermitáže. Jeho oborembylo umění starých evropských mistrů, vydal řadu knižních publikací a jako vynikajícípedagog vychoval několik generací studentů. Jako vědecký pracovník státní instituce aevropsky uznávaný odborník navštívil několikrát i Západní Německo, kde měl možnostkonfrontovat své zážitky s vojáky druhé strany; i o tom píše ve své knihy a i z těchtopostřehů mnohdy mrazí. Nikulinovy vzpomínky na válku v první linii nejsou rozhodněvhodnou četbou před spaním.Knihu doprovázejí unikátní fotografie jednak samotného autora, dále oficiálního fotografadivize, ve které Nikulin sloužil – D. F. Onochina – a potom snímky H. Vierse, německéhovojáka, který bojoval na druhé straně fronty a dlouho po válce se s autorem seznámil aspřátelil...