V úvodu jsou přiblíženy dějiny Plastic People v letech 1968–1976 v rámci importu psychedelického rocku do Československa a formování prvních konceptů kulturních opozic. Analyzován je rovněž kontext politicky orientovaného disentu, především Charty 77. Následně jsou mapována léta 1976–1986: sociální role disentu, hudební tvorba Plastic People, občanská angažovanost jednotlivých členů kapely. Podzemní symfonie Plastic People rovněž detailně sleduje dlouhodobé vazby rockové skupiny na Václava Havla. Nechybí část věnovaná perestrojce, která byla zlomovým narušením mocenského řádu KSČ, včetně štěpení, jež nový vývoj vyvolával v prostředí druhé kultury.

V závěru knihy je podrobně popsán rozpad skupiny: neúspěšná snaha o legalizaci Plastic People v roce 1987, formování různých postojových táborů v rámci kapely, vznik Půlnoci a Domácí kapely, cesty Mejly Hlavsy do USA a jejich pozadí.

Pramenně je kniha postavena zejména na primárních pramenech, leckdy zatím nepublikovaných: např. na kronikách PP, rozsáhlých pamětnických rozhovorech vedených se členy PP (Brabenec, Kabeš, Janíček, Brabec, Michl, Wilson aj.), dobových písemnostech jednotlivých aktérů (v samizdatech, soukromé korespondenci, denících apod.). Stejně tak byly „vytěženy“ archivní prameny nejen z provenience Státní bezpečnosti (Archiv bezpečnostních složek, Národní archiv aj.). Výsledkem je zasvěcené pojednání o legendární undergroundové skupině a její době; pojednání, které přináší mnoho nového a leckteré dobře známé skutečnosti nasvěcuje z dosud neznámých úhlů.