Se svým obvyklým tragikomickým pohledem Benjamin Kuras prezentuje svou skrz naskrz prošmejděnou, prokoukanou a prochutnanou Itálii jako rodiště naší civilizace a její archiv, muzeum, pinakotéku, fonotéku a gastrotéku. Provází nás od regionu k regionu velkolepými městy a překvapivými městečky, fascinujícími stavbami, výraznými osobnostmi jejích dějin, bizarnostmi jejích tradic a zvyklostí, drahokamy její gastronomie, klenoty její výtvarné, hudební a literární tvorby a jejího designu. Úzkostně je klade do kontrastu s její nynější krizí ekonomickou (4 miliony pod hranicí chudoby, třetinová nezaměstnanost mládeže), demografickou (úbytek obyvatel nenarozením a emigrací o čtvrt milionu ročně, vylidňování venkova a menších měst), migrační (pokračující statisícové přítoky afroislámských ilegálů), slábnoucí úctou ke svým civilizačním úspěchům, chabnutím kvalit a dovedností, které je tvořily, a ztrátou kontinuity, smyslu a vůle pokračovat.