Svazek přináší dílo Egona Hostovského (1908—1973), předního autora psychologických a existenciálních románů a novel. Představuje autora charakteristickými prózami obou nejvýznamnějších období jeho tvorby — doby mezi světovými válkami, kdy se stal jedním z předních exponentů vlny psychologické prózy (Dům bez pána, 1937), a doby po druhé světové válce, v níž dospívá k reflexi absurdity lidské existence v moderním světě rozpadající se mezilidské komunikace a jednoznačné hodnotové orientace lidského života (Půlnoční pacient, 1959). Edici k vydání připravila Štěpánka Pašková, komentář napsal Václav Vaněk.