Komunistická strana završovala v poválečném období hned dvojí transformační proces. Z úzké disciplinované sekty třicátých let se stávala masovou stranou se statisíci nových členů. Zároveň se přetvářela v univerzální stranu zahrnující ve svých řadách kromě dělníků též ostatní sociální a profesní složky společnosti. V programu strany oslabila radikální sociální rétorika, naopak zesílily národní akcenty. Strana také ještě nebyla plně centralizována, mezi jednotlivými organizačními úrovněmi strany od řadových členů přes funkcionáře místního a krajského formátu až po ústřední vedení strany existovaly velké rozdíly. Analýza procesu poválečné organizační obnovy komunistické strany na Plzeňsku hledá odpovědi na otázky:

Z jakých společenských skupin se rekrutovali funkcionáři na jednotlivých stupních stranického organismu?

Jakými prostředky se vedení strany podařilo mobilizovat značnou část společnosti a z jakých pohnutek ji její stoupenci podporovali?

Jaká byla skutečná míra jejich vlivu na tvorbu komunistické politiky v celostátním či komunálním měřítku?

V čem byli transformací společnosti po únoru 1948 vyslyšeni a v čem naopak podvedeni?