Přežil jsem dětství a dospívání v Severní Koreji.

S každou padající hvězdou je hutně podaná autobiografie severokorejského chlapce jménem Sungdžu, který se ve dvanácti letech musel naučit žít na ulici a postarat se o sebe. Aby vůbec přežil, vytvořil s několika dalšími dětmi gang, naučil se krást, prát se, žebrat i jezdit nákladními vlaky. Sungdžu barvitě líčí svůj drsný příběh a popisuje, jaké to je, když si nedospělý kluk musí najednou vystačit se skupinkou bratrů z ulice, hladovět a prožívat strach z věznění nebo i popravy. Naděje je často jediné, čeho se dá držet. Tyto poutavé vzpomínky rozkrývají mladému čtenáři odlišnou kulturu, kde mnohé z toho, co považujeme za samozřejmé, vůbec neexistuje.

V jedenácti letech jsem přišel skoro o všechno: o rodinu, o svoje sny i o vzdělání. Ale neztratil jsem úplně všechno. Pořád jsem měl naději, že se zase setkám s rodiči. A tohle přání jsem si opakoval vždycky, když jsem zahlédl, jak padá hvězda.