Francouzská epistemologie představuje v rámci filosofie vědy zcela svébytnou myšlenkovou linii, k jejímž nejvýznamnějším autorům náleží Gaston Bachelard se svou teorií epistemologických zlomů, Georges Canguilhem se svými dějinami vědeckých pojmů a Michel Foucault se svou archeologií vědění. Zatímco Bachelardovo a zejména Foucaultovo dílo se v českém prostředí těší trvalému zájmu odborné veřejnosti, Canguilhemova epistemologie je v něm téměř neznámá.

Ve francouzské a anglosaské tradici bývá nicméně právě ona považována za jeden z významných milníků dějin filosofie a v současné době z ní vychází mnozí autoři, kteří se snaží formulovat novou definici živé přírody a překonat mechanistické pojetí organismu. Předkládaný soubor statí vydaný Canguilhemem pod názvem Poznávání života představuje v ucelené formě nejvýznamnější myšlenkové okruhy, kterými se zabýval.

Čtenář v něm má možnost nahlédnout, do jaké míry se Canguilhemův svébytný filosofický postoj formoval prostřednictvím studia vědeckých prací autorů z dob minulých, kteří jinak neprávem mohli upadnout v zapomnění. Právě intenzivní vyrovnávání se s vědci, jakými byli Claude Bernard, Pierre Jean George Cabanis či Georges Louis Leclerc de Buffon, umožňuje totiž Canguilhemovi dospět k nejvýznačnějším tématům filosofie života a filosofie vědy, mezi něž náleží například otázky revize a možné rehabilitace vitalismu, významu prostředí při utváření a poznávání organismu, definice normality a patologie či problematika dějinnosti biologie.