Italská Cantos (LXXII–LXXIII) byla napsána italsky koncem roku 1944, kdy byla zdevastovaná Itálie rozdělena (Spojenci a italská vláda ovládali jih, Němci a Mussoliniho Republika Salo sever) a Ezra Pound věřil v její možnou obrodu. Kvůli obsahu těchto dvou zpěvů byl soubor Cantos mnoho let (do roku 1987) vydáván bez nich. V českém vydání je uvádíme jako prolog Pisánských Cantos, jako výraz postojů, z nichž plyne i Poundovo věznění u Pisy a třináct let nuceného pobytu v ústavu pro duševně choré delikventy ve Washingtonu.

Pisánská Cantos (LXXIV–LXXXIV) vznikala během Poundovy internace v kárném táboře americké armády u Pisy v roce 1945. Jejich jedenáct dlouhých zpěvů (samo Canto LXXIV má více než 800 veršů) bylo napsáno za nejtěžších podmínek: v kleci na otevřeném prostranství tábora a v lékařském stanu poté, co se šedesátiletý Ezra Pound zhroutil. Jsou sekvencí mnoha fakt a obrazů, které si Pound vybavuje ve chvíli, kdy se mu převrátil život a kdy se rozpadá svět, ve který věřil (okolnosti jsou podrobně vylíčeny v obsáhlém eseji Evy Hesse, který je součástí komentářů v tomto českém vydání). Když byla Pisánským Cantos v roce 1949 udělena americká Bollingenská cena za nejlepší básnické dílo roku, bouře v tisku pronikly až do Kongresu.

„Je to patrně největší básnická skladba, kterou přineslo toto století,“ napsal spisovatel Thornton Wilder