Čas jakožto omezená doba života nás upozorňuje na to, že je náš život konečný a vlastně velice krátký. Kolik času nám ještě zbývá? Nevíme. V praktickém duchovním životě bychom měli chápat každý den jako možný poslední den našeho života a měli bychom si připomínat, že smrt jistě přijde a že právě ona dělá z našeho života tak cennou věc. Teprve vědomí vlastní smrti dělá z života jedinečnou a drahocennou šanci. Každý den, když se ráno probouzíme, dostáváme darem nový den dlouhý 24 hodin. Smrt nás vybízí především k tomu, abychom tento den prožili vědomě, abychom dobře utvářeli přítomný okamžik a abychom tento dar vděčně přijali. Dejme se probudit a přijměme pozvání, abychom dobře využili každého dne a abychom jej žili tak, že se večer budeme moci s vděčností ohlédnout za naplněným dnem. Svatý Benedikt napomínal své mnichy, aby si denně připomínali vlastní smrt (srov. Benediktova řehole 4,47). Nehodlá tím nahánět strach ze smrti, ale směřuje k přesnému opaku, chce, abychom se jí přestali bát. Jednoho pouštního otce se jednou kdosi zeptal, proč se nikdy nebojí. Odpověděl, že je to proto, že si každodenně představuje, že nastal jeho poslední den. Tato představa nás vybízí, abychom každý okamžik prožívali vědomě a vděčně. Na tom, jak zacházíme se svým časem, rozhodujícím způsobem závisí spokojenost se životem a pracovním výkonem. Dobrý časový management se však nevztahuje pouze na efektivnost a disciplinovanost lidské činnosti, jeho součástí je i orientace podle skutečných hodnot, tázání po tom, co je podstatné, a snaha o správnou míru v životě. Autoři knihy (odborník na podnikový management a poradce F. Assländer a benediktinský mnich, psycholog a organizátor a vedoucí seminářů a kurzů pro manažery A. Grün) dávají podněty a odpovědi pro oblast uspořádání vlastního času. Zabývají se časem jako systémem a řádem a zkoumají typicky moderní a složitou „past urychlování“. Benediktinské „Ora et labora“ není základním řádem pouze pro řeholníky. I pro lidi světa nabízí osvědčené „umění přestávky“ a důležitý „management vlastní osoby“, jenž uznává osobní meze a jehož pomocí lze s nimi zacházet tvůrčím způsobem.

Friedrich Assländer po svých studiích oborů psychologie, sociologie a řízení deset let pracoval jako manažer. Od roku 1984 je samostatným instruktorem a poradcem významných firem. Anselm Grün, benediktinský mnich, žije a působí v klášteře Münsterschwarzach. Je doktorem teologem, vyhledávaným duchovním průvodcem a autorem mnoha knih o duchovním životě. Čerpá nejvíce z bohatství spirituality pouštních otců, z tradice západního mnišství i z poznatků hlubinné psychologie. Oba jsou autoři knihy Řízení jako duchovní úkol (KNA 2008).