Druhý díl Dějin umění ve výtvarné kultuře západní tradice poskytuje výklad uměleckých směrů 19. století prostřednictvím charakteristik reprezentativních děl nejvýznamnějších umělců. Od F. Goyi, průkopníka moderního výrazu, přes klasicismus, romantismus, realismus, impresio­nismus, expresionismus a hledání nového výtvarného řádu včetně naivního umění po symbolismus a secesi. Zvláštní kapitola je věnována specifickým rysům české scény, jež vytvářela tzv. generace Národního divadla se svým propojením novoromantismu s neorenesancí. Samostatně je pojednán vývoj architektury v 19. století: empír, historismus, stavby průmyslových konstrukcí a secesní architektonická tvorba. Na rozdíl od povšechných dějinných souhrnů není výklad o prolínání uměleckých tendencí provázen jen jmenným výčtem stěžejních výtvorů, nýbrž vychází z jedinečného obsahu a ztvárnění reprezentativních ukázek architektonické, sochařské a hlavně malířské produkce, jež jsou tu stručně interpretovány. Kniha je samostatnou monografickou publikací o uměleckých proměnách 19. století a lze ji číst a studovat nezávisle na prvním díle.