Kniha pojednává o evropské zahraniční politice vůči osmi arabským zemím ve Středomoří v období 1995–2014. Autor využívá teoretického konceptu strukturální zahraniční politiky a ve třech analytických kapitolách zkoumá vnitřní dimenzi evropské zahraniční politiky, její implementaci a podmínky pro její rozvíjení v prostoru arabského Středomoří. Studie tak pokrývá přelomové období evropského zahraničněpolitického působení ve zmíněném prostoru, které zahrnuje i tři zásadní iniciativy: 1. Barcelonský proces: Euro-středomořské partnerství, 2. Evropskou politiku sousedství a 3. Barcelonský proces: Unii pro Středomoří.