K výchově lze přistupovat dvěma odlišnými způsoby.

Můžeme se snažit své děti za každou cenu ochraňovat, plnit každé jejich přání a předcházet situacím, které jim přinášejí nepříjemné pocity, aby snad nedej bože netrpěly. Můžeme jim metaforicky řečeno neustále rozprostírat pod nohama koberce, aby se při své cestě životem neporanily o jediný kamínek, neškobrtly o žádnou překážku. V naší současné kultuře převládá právě tento trend, který ovšem vychovává bytosti nesamostatné a závislé na ostatních.

Druhý způsob vyžaduje určitou odvahu, jak od nás rodičů, tak od našich ratolestí. Zato jim ale pomůže zrát a dospívat a lépe je naučí zdolávat problémy, jakmile dospějí, odpoutají se od nás a budou životem proplouvat samy. Ten spočívá v „budování sandálů“, posilování vnitřních zdrojů a vybrušování dovedností, které jim umožní se poprat se všemi překážkami, na něž narazí.

Autorka rozhodně netvrdí, že je tento přístup snadný nebo že přináší rychlé výsledky, ale mnohonásobně se nám vrátí, protože díky němu z našich dětí vyrostou sebevědomé a emancipované lidské bytosti, které si dokáží poradit s jakýmkoli protivenstvím, aniž by je srazilo na kolena. Navíc utužuje vztahy mezi rodiči a dětmi, protože je postavený na otevřenosti, sdílení emocí a vzájemné zodpovědnosti.