Nadcházející desetiletí přinesou překvapivé otřesy a obrovské výzvy. Některé budou vypadat nově, některé docela staře. Mnohé z nich budou doprovázeny nebývalými politickými dilematy s obtížným rozhodováním. V příštích desetiletích se také naskytnou příležitosti k tomu, aby se věci dělaly jinak, než jak to činily předchozí generace. Pětice autorů v této knize na základě svých sociologických znalostí světových dějin zkoumá, jaké asi nejpravděpodobněji tyto výzvy a příležitosti budou, a diskutuje o nich. Kniha se nezabývá scénáři soudného dne. Jedním ze základních tvrzení autorů je, že historické systémy mohou zanikat a proměňovat se v něco jiného více nebo méně ničivými způsoby. Lidské společnosti procházely ve svých dějinách výbuchy revolucí, okamžiky expanzivního vývoje i bolestně dlouhými obdobími stagnace nebo dokonce involuce. Ačkoliv si involuci nikdo nepřeje, zůstává jedním z možných budoucích východisek z globální krize. Politické a ekonomické struktury dnešního kapitalismu mohou prostě pod vlivem rostoucích nákladů a sociálních tlaků ztratit svoji dynamičnost. Strukturálně to může vést k roztříštění světa na obranné, vnitřně represivní a xenofobní bloky. Někteří to mohou chápat jako střet civilizací, jiní jako uskutečnění antiutopie ve stylu Orwellova „1984“, vynucené nejnovějšími technologiemi elektronického dohledu. Opětovné nastolení společenského řádu uprostřed extrémního konfliktu může zahrnovat postupy připomínající fašismus, ale také přinést možnost mnohem širší demokracie. Právě na to chtěli autoři v této knize položit největší důraz. Jak se ukázalo, myslitelé a političtí vůdcové 20. století bez rozdílu vyznání se mýlili ve svém ideologickém přesvědčení, že do budoucnosti vede jediná cesta, jak to tvrdili a pokoušeli se vynutit vášniví zastánci kapitalismu, komunismu a fašismu. Ani jeden z autorů této knihy se neztotožňuje s utopickým názorem, že lidská vůle dokáže uskutečnit cokoli. Lze ale prokázat, že existuje více rozličných způsobů, jak je možné dát naše společnosti dohromady. Výsledek značně závisí na politických vizích a vůlích převládajících v období po velkých krizích, kdy dochází k základním historickým přelomům. V minulosti tyto momenty často znamenaly politické kolapsy a revoluce. Pětice autorů ovšem silně pochybuje, že by minulé revoluce, k nimž docházelo v oddělených státech a často se značným násilím, mohly být předobrazem budoucí politiky kapitalistické krize na globální úrovni. Toto vědomí přináší podle nich naději, že v budoucnu bude možné dělat věci lépe. Kniha je záměrně napsána přístupnějším stylem, protože autoři chtějí předložit své argumenty k širší diskusi. Rozpracování argumentů lze najít v monografiích každého z nich. Tato krátká kniha ale není jednohlasně provolaným manifestem. Je to debata sobě rovných, v níž jednotliví autoři argumentují na základě svých znalostí o minulosti a současnosti lidských společností. Je to tudíž pozvánka k otevřenému a vážnému dotazování po tom, čím by mohl být příští velký obrat světových dějin.