Autorčiny vzpomínky na dětská léta prožitá v době fašismu v Maďarsku a po válce v emigraci v Německu, Paříži a nakonec na Kubě.

Vyprávění autorka začíná v březnu 1944, kdy je jí deset let a kdy nacistické Německo obsadí její vlast. Zahájí deportaci židů, nejprve z venkova a od října 1944 i z Budapešti, kde malá Magda s rodinou žije. Její otec emigroval již dříve a zanechal ji s matkou a bratrem osudu. Museli se nejen skrývat, ale každý den tvrdě bojovat o přežití, a právě toto období je osou příběhu. Válka Magdě vzala nejen bratra, ale i další příbuzné. Po válce mnoho lidí z Maďarska utíkalo a pro odchod se rozhodl i zbytek její rodiny. V další části líčí těžkou cestu tzv. toulavých židů poválečnou Evropou, včetně německých běženeckých táborů a krátkého pobytu v Paříži. Odtud se přeplavili na Kubu a zde také autorčino vzpomínání končí.