V novém historickém románu líčí oblíbený autor pohnuté, mnohdy dramatické osudy rakouské arcivévodkyně Marie Kristiny, dcery Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána. Přišla na svět v den pětadvacátých narozenin své matky; patrně už proto jí matka dávala přednost před svými ostatními dětmi. Půvabné dívce jako by od počátku přála šťastná hvězda. Později se provdala za muže, kterého si sama vyvolila – a s milovaným Albertem založila ve Vídni Albertinu, snad nejznámější galerii umění. Ukázka z textu

„Ty ses taky vdávala, protože to bylo potřebné?“ neodpustila jsem si poznamenat. Řekla jsem to záměrně a matka se zarazila. Z panovnice velké říše se náhle stala prostá žena. Vzala mě kolem ramen. Už vedle mě neseděla jako panovnice, spíš se potřebovala svěřit někomu blízkému. Jako by omládla, když začala se spikleneckým úsměvem: „Něco ti prozradím. Já jsem se do tvého otce zamilovala už v šesti letech. Věříš tomu, Mimi, že je to možné?“ „Věřím, proč ne,“ přikývla jsem. A dodala jsem s povzdechem: „Taky bych se chtěla vdát za muže, kterého bych milovala jako vy otce.“ „Udělám pro to vše, co bude v mých silách,“ slibovala.