Kniha Sami doma přibližuje stále rozšířenější zkušenost mladých dospělých s budováním samostatného domova – bez rodičů, partnerů či partnerek nebo dětí.

Snaží se prostřednictvím hloubkových rozhovorů porozumět tomu, jak své zabydlování popisují a prožívají: jako zkušenost dospělosti, budování vlastního místa a vztahů,v kontextu nároků současných podob práce. Vyhýbá se stereotypním představám o mladých nezávislých profesionálech, či zoufalých osamělých singlech a nabízí jiný pohled na lidi, kteří bydlí sami – na „sólisty a sólistky“. Sólistou totiž může být jak sólový hráč, který jedná bez ohledu na zájmy celku, ale také ten, kdo stojí před orchestrem a svou pílí, uměním a profesionalitou podporuje výkon všech ostatních. Kniha proto vypráví řadu osobních příběhů – přes její akademickou povahu přístupně ukazuje, jaké podoby nový fenomén jednočlenných domácností v současné době nabývá a co znamená pro samotné sólisty a sólistky.