Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let. Ukázka z textu

Od ostatních vězňů slyšel o selekci v Osvětimi spoustu věcí. Když sem přivezli jeho, organizace tábora ještě moc neklapala a chyběly plynové komory. Vyložili je téměř na mezi a všechny společně poslali do baráků. Později to Němci začali brát vážně a do oddělení identifikace dorazily řeči o nejrůznějších způsobech, jakými esesáci vybírají vězně, které čeká smrt, a jak nešťastníky zabíjejí. Znal dobře krematorium, ale nikdy neviděl plynové komory. Ne zblízka. A nikdy nebyl přítomný selekci. Před pár dny mu však Walter předal úplně nové snímky. Zachycovaly příjezd transportu, selekci deportovaných a co se odehrávalo poté. Počáteční snímek, největší, zobrazoval masovou scénu: tisíce lidí, kteří právě vystoupili z vlaku. Muži, ženy, děti, všichni pohromadě. Osoby, které se hledaly, a rodiny, které se pokoušely zůstat spolu. Na pozadí snímku si Brasse s mrazením všiml něčeho, co mu v temné komoře uniklo: hustého černého kouře, který stoupal k obloze.

Příběh muže, který ve vyhlazovacím táboře dostal za úkol dokumentovat vězně, popravy i obludné experimenty na lidech.