Generační výpověď o současných Norech v díle druhém. O tom jak nevraždí, nejsou detektivy, prostě žijí. Žijí norsky v Norsku.

David ztratil paměť. Prostřednictvím inzerátu v novinách vyzve všechny, kdo ho znají, aby se mu pokusili vrátit vzpomínky. Ozvou se tři lidé z jeho minulosti – kamarád z mládí, nevlastní otec a bývalá přítelkyně. Začnou se rýsovat tři verze jeho života. Každá je jiná a více než o Davidovi vypovídá o svém vlastním pisateli. Ve třech oddělených příbězích kroužíme kolem hlavní postavy, jejíž obraz se nám postupně skládá. Absence jakéhokoliv měřítka objektivity vyústí zákonitě v to, že výsledkem nebude jasná (a plochá) portrétní fotografie, ale spíš trojrozměrný, byť mírně rozostřený pohled skrz 3D brýle. Všechny tři románové perspektivy jsou silně ovlivněny mezními situacemi, ve kterých se lidé z Davidovy minulosti právě nacházejí. Tiller mistrně zachycuje patologii rodinných vztahů, destruktivní partnerskou komunikaci i pocity vyhoření, tak bolestně známé limity současného života.

Kniha obdržela Evropskou cenu za literaturu 2009, Cenu kritiky 2007, Brageovou cenu 2007 a byla nominována na cenu Severské rady 2008.