Verše páté sbírky básníka a překladatele z angličtiny Milana Děžinského (nar. 1974) představují autora v čase, kdy „jest život náš v půli se svou poutí“. Děžinský si je dobře vědom toho, že schopnost psát zůstává sice nezbytným předpokladem tvorby, ale daleko podstatnější je pro básníka schopnost uvidět. K tomuto daru a jeho rozvíjení se po léta staví velmi odpovědně, navíc v čilé komunikaci s náročným kontextem anglo-americké poezie. Zřejmě i proto je Milan Děžinský jedním z mála českých básníků, kteří ve svém psaní dokáží myslet a zároveň se stále pohybovat na výsostném území poezie. Jeho Tajný život je silným souborem, sledem okamžiků znehybněných v prudkém světle náhlých a ne vždy radostných poznání. „Ta myšlenka, že nějaký tajný život opravdu existuje, / je notně děsivá. Stíny by se oblékly na noc / a vyrazily do deště. Zatímco spáči zažívají sen, / vykradou se k lampám pod kabáty úplně nahé. / Snad ale je to součástí plánu – / všechny ty zastírací manévry, povinnosti, omámení a sex, / neboť tajný život se může odehrávat i za bodajícího světla...“