Dílo Jaroslava Foglara je fenoménem české literatury pro děti a mládež. Čtenáře fascinuje, ale také irituje, přitahuje a často svádí k až nekritické adoraci, současně však vyvolává ostrou kritiku a polemiku nad jeho literárními hodnotami. Co nabízejí texty Foglarových románů a komiksů, čím si drží auru posvátnosti nejen u dětských čtenářů? Jaký svět je v nich modelován, že dokázal přitáhnout prvorepublikové čtenáře stejně jako adresáta v letech šedesátých a konečně i v letech po roce 1989? Autor této monografie nahlíží Foglarovo dílo v jeho celku, konfrontuje foglarovské ideály s možnými interpretačními polohami kritického čtenáře a citlivě rozkrývá křížení dvou perspektiv, perspektivy naivního dětského čtenáře s perspektivou literárního badatele.