Venuše Samešová je ženou nevšedního osudu. Už proto, že je výtvarnicí… Už proto, že ztvárnila roli slavné princezny… Už proto, že žila v normalizační Praze jako míšenka a byla krásná. Něco takového se rovnalo pozvání do umělecké společnosti, a tak se Venuše stala součástí legendární bohémské komunity v domě Jiřího Muchy na Hradčanech. I o tom přináší ve své knize obsáhlé svědectví…

A dál? Zajímavá je i proto, že její otec byl krotitelem lvů a matka Holanďankou narozenou v Německu. Její otec, Venušin dědeček, pocházel z afrického Toga. „Babička ho nechtěla, ale měl spoustu zlata a to nejspíš rozhodlo“, vypravuje ve své knize o skandálu, který otřásl ve dvacátých letech měšťáckou společností německého Ulmu.

Venušiny rodiče pak zažili bombardování Drážďan, kde stáli na sklonku války se svým cirkusem. Právě to je nejspíš definitivně sblížilo a dalo dohromady.

Čím ještě byla tahle žena se zvláštním jménem výjimečná? Nejspíš tím, že se drze postavila svazákům i pánubohu. Pašovala hašiš z Maroka. Emigrovala do Západního Berlína, pracovala tu v nevěstinci a jen málokdo dokázal popsat vztahy mezi dívkami tak jako ona v této knize.

Zejména je však pozoruhodná proto, že tohle všechno, celý svůj život, reflektuje s otevřeností, vypravěčskou inteligencí a důstojnosti ženy, s níž se mnozí - často významní a známí - muži pokoušeli od jejích dívčích let manipulovat a nakládat. Ona si přitom udržela svůj idealistický, a kdo ví, pro cyniky možná i naivní pohled na svět.