Kniha analyzuje vize a úvahy o budoucnosti slovenských zemí, jak je formulovaly v průběhu první světové války, tedy v době uherské sounáležitosti Slovenska, jednotlivé skupiny tamních politických myslitelů. V širším kontextu vychází z popisu předválečných vztahů Slováků s dalšími národy středoevropského prostoru a rozebírá jejich postavení doma i v zahraničí včetně nastínění ideových směrů, z nichž úvahy o začlenění země vycházely. V tomto smyslu se tak věnuje kromě jiného i doposud ne zcela rozřešeným otázkám původu meziválečného čechoslovakismu a případným plánovaným alternativám ke vzniku poválečného státu Čechů a Slováků. Na těchto základech pak autor rozvíjí široký obraz slovenského odboje během první světové války. Klíčové události spolupráce obou národů během let 1914–1918 jsou tak podány z poněkud nezvyklého úhlu, který však může lépe ozřejmit, zdali bylo utvoření česko-slovenského státu v souladu s dlouhodobými slovenskými politickými snahami, zda bylo výlučnou alternativou pro dobovou politickou diskusi či zda se Slovensko mohlo na základě téže logiky po první světové válce stát součástí i jiného státního útvaru.