„Skutečným pramenem je Rub a Líc, to je mi dnes jasné,“ napsal v roce 1958 Albert Camus v předmluvě k reedici této prvotiny, jež vyšla ještě v Alžíru, o dvacet let dříve.

Čtyřiadvacetiletý Camus se tehdy naplno, ačkoliv poznamenán tuberkulózou (nebo právě proto?), zahryzl do literárního života první sbírkou esejů, v nichž vidění i slovo oscilují mezi rubem a lícem života, světa i sebe sama. Již zde překvapivě objevujeme náměty a myšlenky, které se stanou základnou celého pozdějšího díla: nehledat střední cestu mezi viditelnými i neviditelnými protiklady lidské existence, nestavět se na stranu extrémů, ale pokusit se o co nejjasnější uvědomění si jednoho i druhého, o jejich přijetí jako takových, jako rubu a líce jediného listu knihy. Žádná střední cesta rozumu, ale intenzivní prožívání napětí mezi protilehlými póly.

Nakladatelství Host předkládá čtenáři poslední dvě, v češtině dosud nevydané esejistické sbírky Rub a Líc a Svatba (spolu s jejím pandánem Léto), v nichž se začínající literát noří do míst svého dětství a mládí, která v něm zanechala stopu nesmazatelnou, plnou slunce (Tipasa, Florencie, Vicenza), historie a bídy (Džemila, Alžír, Praha), nemilosrdné krásy svého světa bez falešného lyrismu.